Apokalypsa, Gehenna, Ragnarok, ať už to nazveme jak chceme, ve výsledku to přineslo jedno a to samé. Stagnaci. Svět upadl do hluboké Temnoty, na Stvoření vkročil Wyrm a jen skutečně málo věcí zůstalo. Smrt a utrpení natolik zevšednělo, že se stalo jakousi nezbytnou součástí dne. Dne? Přestal existovat den, pouze věčná noc. Slunce se někam ztratilo spolu s nadějí, že by zítřek mohl vypadat jinak.

 

Jenže, …

 

I nejdrobnější vlnky rozčeří vodu. Se smrtí Kostěje Nesmrtelného nastala změna. Skrze Temnotu po dlouhé době vysvitlo slunce, slabé a zranitelné, ale bylo tam. Naděje pro zítřek, naděje na existenci. Jako drobné kamínky, které strhnou lavinu se přidávají i další frakce, bude to stačit?

 

Dívali jste se do Prázdnoty tak dlouho, až Prázdnota nahlédla do vás. Dnes jste odtrhli oči, co uděláte se zítřkem?